mangui a jeho svět

Jak to začalo

Meyru jsem poprvé viděl někdy na začátku studii v Pardubicích. Zjistil jsem že společně se svými nohsledy  Slejpem, Černochem a Vojtou jezděj z Kolína. No moc jsem v tu dobu ani jednoho z nich neznal a tak jsem jim ani nevěnoval moc velkou pozornost.
Zhruba rok a půl jsme se sobě tak nějak zahádně vyhýbali abychom se sešli společně na předmětu Programování v Jazyce JAVA. Hned jsme zjistili, že máme jednu společnou zálibu a to je zatažení toho to předmětu abychom chytli včas vlak do Kolína.

Zakladní charakteristika

No jak popsat člověka, kterej sám o sobě říká, že ráno vstane, občas jede do školy, zapne kompa, nažere se, zajde do posilky, vypne komp a jde spát... No myslím, že to je asi tak přesný.

Příhody

• Jsou lidi, o jejichž přítomnosti nevíte ani když sedí vedle vás, natož aby jste je hned potkali na nádráží. Toto samozřejmě není případ Meyry. O tom, že je přítomen na nádráží, vím hned jak sčíhnu světelnou tabuli. Jel jsem s ním již mnohokrát a skutečně snad nikdy jsme nejeli na čas. Nejzajímavější je asi storka, kdy v největším vedru čekáme snad přes hodinu na vlak, který má zpoždění taky něco kolem hoďky. Bohužel jedná se IC a tak jím jet nemůže, ale mě už to čekání neskutečně sere a tak nastupuju s vidinou že si sednu do klimatizovaného kupéčka. Bohužel klimatizace nefungovala a kupéčka přeplněný, takže stojím v uličce u hajzlu, kterej v těch vedrech samozřejmě neskutečně smrděl.
• Ono celkově ty vlaky nejsou jeho silnou stránku. Nedávno jdu s Vojtou ze školy a na nádru potkáme Meyru s Markem. Nastupujeme do vlaku a hledáme čtyři volný místa. Bohužel se mezi nás vetřel nějakej dědek, kterej jel sám a mohl si sednout do jakéhokoliv kupéčka (volno bylo a dokonce už do jednoho lezl, ale nakonec si bohužel všimnul toho našeho), ale sednul si samozřejmě tam, kde nám už zabral místa Marek. Když mu řekl, že je zde obsazeno, tak začal vyřvávat nějaký prapodivný slátaniny o tom ať mu ukážeme jízdenky apod. No po pár peprnějších poznámkách a po tom, když se začal po Markovi slizce sápat, jsme to vzdali a šli do uličky. Fakt nechápu co ho vedlo k tomu a by nás musel nasrat. No každopádně je jasný, že kdyby Meyra zůstal doma, tak tohohle slizkýho dědka nikdy nepotkáme.
• Jednou jsme měli jakýsi předbakalářský večírek, na kterej měli dorazit i nějaký učitelé. Já byl bohužel celkem nachcípanej, a tak jsem do poslední chvíle netušil, jestli se tam ukážu. No nakonec jsem samozřejmě dorazil. Tohle je jeden z typů akcí, které se neodmítají. Když jsem tam dorazil, tak Meyras do sebe chaloval už asi čtvrtou klobásu (nakonec skončil asi na sedmi a možná nějakym tom kuřeti – škoda, že bylo počítáno jedna klobása na člověka). Večírek probíhal v pohodě. Akorát na konci došlo pivo, víno a všeobecně všechen alkohol. Bohužel ten sráč nepije, takže jsem na to zase doplatil pouze já.

Meyra a jeho štěstí

Dostáváme se ke klíčovému odstavci a to k jeho neskutečnému štěstí...

• Jednou takhle jedem vlakem do Kolína (Samozřejmě se zpožděním) a bavíme se o tom, že má propadlou občanku a to už dva roky. Říkal, že je je za to nějaká teď velká pokuta, když tě s tím chytnou policajti a tak, a že za dva tejdny si tam zajde . Už jenom to, že si toho za ty dva roky nikdo nevšiml je zarážející, ale není nic proti tomu, co se stalo přesně za týden po tomto rozhovoru. Jedem si opět vlakem (zřejmě opět zpožděným) a sedíme v uličce na sedátkách. Z jedný strany jdou policajti a sondujou terén. Přijdou k nám a chtěj po nás občanky. V tu chvíli si vzpomínám na náš rozhovor z minulého tejdne. Policajti prohlídnou občanky, naťukaj něco do svého přístroje, odevzdaj nám je a já čumim jak péro z gauče. Tohle byla přesně ta chvíle, kdy máte chuť zastavit toho policajta a upozornit ho. No ničeho si nevšimli, žádná pokuta se nekonala a ani žádný domlouvání.
• Meyra je člověk, kterej má hodně věcí u prdele, a tak mě ani nijak nepřekvapilo, že nemá v indexu zapsaný např. Právo z prváku. Samozřejmě to nebyl jediný předmět, který neměl zapsaný, mezi ony vyvolené patřil i předmět Databázové systémy I. Zde to prý bylo trochu horší, ale zapsáno do indexu nakonec dostal. Od této doby pan Žák (grant DSI) chce jako první na zkoušce vidět indexy. Děkujeme Meyro
• Samozřejmě, že škola je hlavní náplní takovýhle lucků. Asi největším bylo, když již potřetí měl zapsaný předmět Matematika II a byl již na třetím pokusu. Karty byly rozdané jasně. Pokud udělá, tak může jít k závěrečkám. Pokud ne, tak může jít akorát tak do prdele a rovnou podepsat výstupní list. Samozřejmě že zlomový okamžik jeho studia se mu vyvedl a dostal za dvě. U závěreček pak dostal něco strašně jednoduchýho, ale co to neřeknu, protože když mi to s Černochem říkali, tak sem je ani moc neposlouchal, protože bych se musel zase nasrat. Jediný co si pamatuju bylo, jak říká, že to byla zase klika.
• Na jeho blogu jsem se dočetl další jeho příhodu s vlakem. Opět cesta z Pardubic, přestup v Kolíně, ale tentokrát do vlaku, který nesměřoval na Poděbrady. Pokud si někdo myslí, že ho teď konečně štěstí opustilo, tak neopustilo. Vystoupil v nějaký prdeli a zjistil, že vlak mu jede za nějaký dvě hoďky. Nikdy jsem ho neviděl s noťasem, ale teď ho měl a dokonce tam měl i jeden film co neviděl. Podle jeho slov se mu líbil a tak měl alespoň příjemně strávenou čekačku. Dokonce i posledních 8 Kč nějakým záhadným výlovkem z baťohu rozmnožil a mohl si koupit lístek na vlak do Poděbrad. Nutno ještě poznamenat, že Meyra nemá mobil, čili by byl naprosto v řiti. No shrnuto: Sice se nedostal domů jak chtěl, ale nějakym záhadnym způsobem si opatřil noťas a na něm skvělej film (Kdyby to byla alespoň nějaká sračka) a ještě si vytahl z baglu záložní kilo. Stát se tohle mě, tak stojim a brečim někomu do telefonu ať pro mě dojede, protože čekat v zemi nikoho dvě hoďky na vlak bych asi nedokázal.

Závěr

Samozřejmě, že by se dalo o jeho štěstí rozepsat trochu více, ale jako ukázka to jistě stačí. Skutečně člověk s největší klikou co sem kdy poznal. Oproti němu je pravím opakem Slejp (Květohlav Svatoň jak vymyslel Meyras), kterej má ve všem neskutečnou smůlu. Legendární jsou historky o tom jak chtěl sbalit nějakou holku a tak si od ní koupil paušal na telefon. Jeho deaktivace ho stála nějaký prachy a nikoho nesbalil. Samozřejmě nemůžu zapomenout na historku jak si od něj chtěl nějakej cikán zavolat a aby mu s mobilem nezdrhl, tak mu dal do zástavy klíče od škodovky. Co dodat. Slejp hledá tu škodovku do dnes a s mobilem se samozřejmě také již rozloučil.